Archiv, (z)bylo z kdysi - Jen KLUCI

Tentokrát naše cesty mířily jižním směrem od Prahy. Do kraje Káji Maříka jsme použili autobus pražské integrované dopravy, který spolehlivě dovezl skupinu pěti kluků na náměstí v Mníšku pod Brdy. Naše první kroky směřovaly do nedaleké cukrárny. Našim pohledům neunikl mníšecký zámek, nacházející se hned vedle. Zámecká zahrada ve světle osvěžující fontánky a upravenými záhony příjemně brnkala na naše smysly. Připadal jsem si jako v pohádce Zdeňka Trošky. Nasyceni kouzelným místem jsme se vydali do strmého kopce na Skalku, abychom pocítili dějiny, které kdysi procházely touto brdskou krajinou. Za několik desítek minut jsme stanuli na samém vrcholku, a hleděli na Mníšek v celé jeho kráse z ptačí perspektivy.

Gaiuss si pro nás připravil nejzajímavější informace o barokním areálu Skalka, kostelíku Sv. Maří Magdalény i klášteru na Skalce. Tímto děkuji jménem všech přítomných za sdělené zajímavosti právě Gaiussovi.

Po malém doplnění tekutin v místě pamětihodností jsme se vydali turistickou pěšinou směrem na Kytín (neb se přiblížil čas oběda), do malé venkovní restaurace v místě zvaném Na Rovinách. Tato zastávka nebyla náhodná. Naše cesta do této restaurace se zahrádkou byla naplánována již po několikáté. Vstřícná obsluha a slušné ceny nás přitáhly na toto místo jako magnet. Po dobrém jídle jsme si ještě užili příjemnou siestu na okraji Stříbrné Lhoty. Sluníčko stále hřálo na nebi téměř bez mráčků, a tak jsme své bledé tváře namířily k obloze. Odpočatí, plni nevšedních dojmů, jsme se busem PID ze zast. Stříbrná Lhota vraceli zpět k domovu.

Kdo se zúčastnil, určitě nelitoval, kdo s námi nemohl podniknout červnový výlet, může se těšit na příští….A kdo ví, třeba se někdy do kraje, přibližně 30 km od Prahy, zase někdy společně vrátíme…