JK 21 Kniha Dej mi své jméno
Archiv24
Jen KLUCI a jejich KNIHOMOL
Dej mi své jméno
Andre Aciman
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo. Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.
Připravil YGraver / JK
Napsal nám Broník....
Na podzim jsem si nahrál film Dej mi své jnéno do televize, jenže než jsme ho s Michalem shlédli, Vodafon mi ho smazal i přes ochranu proti smazání. Vodafon prostě smaže po nějaké době nahrávku :-( Při jednom lednovém "shopování" v OC jsem šel kolem knihkupectví a vzpomněl si na "náš" knihomol. Chvilku jsem brouzdal po obchodě a pak i přes svou nesmělost jsem se zeptal u pokladny - paní nahlédla do počítače a podala mi lístek s nějakým číslem, abych zašel za kolegyní na place (od pokladny prý nemůže odejít).Slečna se podívala na číslo a neomylně sáhla kousek za sebe a podala mi hlednaou knihu. Hned se mi zalíbil obal. Trvalo asi týden než jsem se začetl (jsem totiž vášnivý nečtenář a poslední knihu jsem četl asi někdy v pravěku) Kniha se mi nečetla moc dobře - má zvláštní sloh a občas jsem ztrácel, takže jsem četl jen pomalu asi po dvou stránkách za večer. Ale druhá polovina už mne vtáhla do děje a těžko se mi v noci odtrhávalo od čtení. Některé zápletky jsem si v hlavě promítal z filmu, který jsem viděl před lety a okouzlil mě. Dnes v noci jsem knihu dočetl. Ještě nikdy se mi nestalo, abych něco přečetl a rozbrečel se. Částečně nad tím nádherným příběhem dvou kluků, ale hlavně sám nad sebou, nad svým marným životem... Asi to moc nikdo nechápe, ale do mé hlavy nikdo nevidí - a že je v ní těch zklamání k prasknutí. No nic. Jen jsem po dnešní noci měl potřebu dostat to aspoň částěčně ven. Vylil jsem tady další ze svých "nálad". Ale i proto abych poděkoval za inspiraci a při A taky abych poděkoval a inspiraci a přinucení ke čtení (to se jen tak někomu nepovede). Kniha hned ráno zaujala čestné místo v mé skromné knihovníčce. Ale pro znovupřečtení budu hodně hledat kuráž, ale doufám že ji najdu. Tak DÍKY