Lenka Filipová, Pocit 258

Tak po pravdě nemohu o sobě říct, že jsem bůh ví jaký pamětník. A tak, i když si vybavím opravdu hodně vzpomínek, přiznám se že jsem vůbec netušil, že v roce 1990 vydala své v pořadí sedmé studiové album Lenka Filipová. Na mou obranu možno dodat, že v té době jsem vlastně ještě hudbě nepropadl tělem i duší. To přišlo až o několik malinko let později. Ale zpět k albu Lenky Filipové.

Už v té době jsem z něj znal písničky jako třeba "Kamufláž" , „vyhaslé sopky" a nebo "sluneční vítr". Ale teprve až o několik dalších let později, kdy jsem se seznámil s Lukášem Bárczayem, dozvěděl, že právě poslední zmíněná skladba vyšla na albu „Pocit 258" a že pokud se mi líbí tahle písnička, měl bych si rozhodně poslechnout celé album, protože je prostě skutečně jedinečné.

Měl pravdu.

Po hudební stránce je totiž album „Pocit 258" zcela autorské a dá se tak říci, že skutečně zrcadlí pocity samotné Lenky. O texty se postaral Zdeněk Rytíř, o kterém bychom mohli říci, že byl dvorním textařem Lenky a zřejmě znal i její starosti a bolesti. Nikdy jsem nepátral po tom, na kolik dokázal zhmotnit Lenčiny pocity do slov a jak moc sama Lenka zasahovala do textů, ale pravdou zůstává, že konečný výsledek mě i po tolika letech dokáže stále očarovat. Nuže moji milí Jen KLUCI, zkusíte si tohle album poslechnout také?