Z mlhy do slunce

A do Ústí jsme přijeli v mlze. Takové té podzimní, která schová kopce, ztlumí barvy a člověku trochu namluví, že už je skoro listopad. Jenže pak ten další vlak vyjel z té šedivé stěny a cesta k Teplicím se najednou změnila. Modrá obloha, podzimní slunce a úplně jiná nálada.

Kluci v Teplicích ještě nikdy nebyli (nebo alespoň v té lázeňské části), takže první překvapení přišlo hned na nádraží. To teplické totiž rozhodně není nenápadné. Je zdobené, monumentální a člověk má skoro pocit, že přijel někam do pohádky.

K botanické zahradě sice jede autobus, ale o víkendu jen jednou za hodinu. Takže jsme šli pěšky.

A vlastně dobře. Cesta nás totiž provedla kolem novogotického kostela svaté Alžběty Uherské, který působí trochu temně a trochu pohádkově, kolem Kamenných lázní, Koňské kašny, Hadích lázní a Jirschovy vily až k botanické zahradě.

Teprve někde cestou mi došlo, že vlastně opět jdeme trochu po stopách dalšího vlastního výletu.

Před několika lety jsme totiž také na podzim byli jen kousek odsud — v Krupce a na Komáří hůrce.

Takže jsme se vlastně po čase vrátili do stejného kraje, jen o pár kilometrů vedle.

Teplická botanická zahrada není velká, ale právě proto je příjemná. Člověk ji projde bez spěchu a pořád má pocit, že je na co koukat. Potěšil nás tropický skleník s lávkou, i když jezírko už bylo kvůli zazimování vypuštěné. Jako bonus ale byla připravená výstava sklípkanů. Pavouky nemusím ani malé a tady jich byla hromada velkých. Ale co už...

Po kávě a zákusku nám botanická zahrada nabídla i příjemnější formy života než jsou sklípkani: spousta rozkvetlých květin, záhon papriček v barvách od zelené přes žlutou a oranžovou až po téměř černou. Mátu s vůní čokolády (byla tam i ananasová, ale tu jsme nenašli) a zákoutí na lenošení. Ale nakonec jsme šli dál, kolem japonského koutku a nakonec ven ze zahrady zpět do města.

Oběd v hospodě pod Lampou nezklamal a pro mě, stejně jako na začátku léta, byl výborný. Navíc nás pobavil praktický vzkaz na stěně hospody:

To je vlastně docela moudré pravidlo i mimo gastronomii.

Pak už jsme jen pomalu procházeli kolem Císařských lázní a lázní Beethoven, vystoupali na věž kostela svatého Jana Křtitele, zastavili se u Pravřídla, dali si drink na Zámeckém náměstí a prošli se kousek zámeckým parkem.

Tam nás čekalo malé překvapení.

Na rybníčku přibylo nové molo a umělý gejzír. Na lodičku však už tentokrát nezbyl čas. A možná je to dobře. Aspoň máme důvod vrátit se na jaře a projet se po hladině na dohled Labutího domku i Apollónova chrámku.

Domů jsme odjížděli tentokrát přímým vlakem a cesta se už nesla v příjemně unaveném klidu a pohodě.

A protože jeden výlet končí nejlépe ve chvíli, kdy se začne mluvit o dalším, padla cestou otázka:

Odpověď byla jednoduchá.

Tam jsme ještě nebyli.

Takže další cesta Jen KLUCI už pomalu vzniká. Tentokrát směrem do Plas.

---

Edit: Výlet do Krupky na Komáří hůrku se stal v roce 2014 - Fotky najdete v AKCÍCH & REAKCÍCH.  A tam jsem teď doplnil i fotky z Teplic. Jen tam bude k vidění hodně, ale OPRAVDU hodně moc kytek. No, botanická... co už...

---