Filadelfie
Legendární drama nejen o předsudcích, ale i o překonávání vlastních hranic a lidském porozumění
Filadelfie
Tak díky DJ Braqovi jsem sáhl do archivu. On vybral legendární song "streets of philadelfia" v taneční verzi pro song minulého týdne a já navážu filmem, ke kterému původní verze vznikla.
Snímek Filadelfie z roku 1993 je jedním z nejdůležitějších dramat 20. století, které se odvážně a s velkou empatií pustilo do tématu, jež bylo v té době stále opředeno strachem a předsudky – AIDS. Režisér Jonathan Demme (známý také díky filmu Mlčení jehňátek) obsadil do hlavní role Toma Hankse, který za svůj výkon získal svého prvního Oscara, a Denzela Washingtona.
Tom Hanks ztvárnil Andrewa Becketta, talentovaného právníka, který je náhle propuštěn z prestižní firmy poté, co jeho kolegové objeví, že má AIDS. Beckett je přesvědčen, že propuštění bylo kvůli jeho nemoci a homosexuální orientaci, a rozhodne se firmu zažalovat. Najít právníka, který by ho zastupoval, je ale téměř nemožné. Jediný, kdo ho nakonec vezme, je právník Joe Miller (Denzel Washington), který má vůči homosexuálům silné předsudky.
Film je postaven na dynamice mezi těmito dvěma muži, kteří se postupně učí navzájem si porozumět a překonávat své vnitřní bariéry. Film ukazuje strach a diskriminaci spojenou s AIDS a zároveň otevírá dveře k diskusi o toleranci a přijetí. "Philadelphia" získala ohromný úspěch a pro Toma Hankse a Denzela Washingtona se stala milníkem v jejich kariéře.
Jedním z nezapomenutelných momentů filmu je scéna, ve které Beckett vysvětluje Millerovi svou lásku k opeře, zatímco se nechává strhnout hudbou. Dalším silným prvkem je ústřední píseň "Streets of Philadelphia" od Bruce Springsteena, která získala Oscara za nejlepší původní píseň a stala se hymnou boje proti AIDS a za práva LGBTQ+ komunity.
Martin
1
recenze
Broník
Pondělí 15 Zář 2025
v době premiery mě film - dá se říct - uchvátil (malou zásluhu na tom měl i Antonio Banderas jako přítel Toma Hankse). Tehdy ještě otevřené gay páry nebyly tak samozřejmé jako dnes, a to často ani v rodinách. Snad proto mně dojímala scéna, kdy celá rodina sedí spolu a dva muži jako partneři jsou samozřejmou součástí této rodiny. Taky to byl jeden z prvních filmů co jsem viděl, kde gay nebyl vykroucenej úchyl v dámský šatech, nebo chudáček co se mu všichni smějí a ubližují.
La mamma morta v podání Marie Callasmne přišpendlila do sedačky - byla zřejmě první operní arie která se mi dostala hodně pod kůži a dlouho a často jsem si ji pouštěl.
Nevím jestli je to pravda - i přes ocenění Oscarem se prý Tom Hanks vyjádřil, že dnes už by roli gaye nevzal - prý kvůli korektnosti, aby se někoho nedotklo že teplýho hraje heterák. Je smutné sledovat jak tato přehnaná korektnost je cestou do pekel (a nejen ve filmu nebo umění).
Přiznávám, že dnes už se na ten film dívám trochu jinak. Ne že bych snad zatracoval, ale je to klasický americký kýč ze soudní síně s předvítatelným koncem. Na jedné straně čestný, téměř dokonalý člověk (ale proboha on je gay a má AIDS...) a proti němu ta špatností prolezlá právnická firma s arogantním vedením.
Ale jo, určitě film ještě někdy zkouknu.
La mamma morta v podání Marie Callasmne přišpendlila do sedačky - byla zřejmě první operní arie která se mi dostala hodně pod kůži a dlouho a často jsem si ji pouštěl.
Nevím jestli je to pravda - i přes ocenění Oscarem se prý Tom Hanks vyjádřil, že dnes už by roli gaye nevzal - prý kvůli korektnosti, aby se někoho nedotklo že teplýho hraje heterák. Je smutné sledovat jak tato přehnaná korektnost je cestou do pekel (a nejen ve filmu nebo umění).
Přiznávám, že dnes už se na ten film dívám trochu jinak. Ne že bych snad zatracoval, ale je to klasický americký kýč ze soudní síně s předvítatelným koncem. Na jedné straně čestný, téměř dokonalý člověk (ale proboha on je gay a má AIDS...) a proti němu ta špatností prolezlá právnická firma s arogantním vedením.
Ale jo, určitě film ještě někdy zkouknu.